Další nedílnou součástí německých zájmen jsou ta neurčitá. Občas se může zdát, že je jejich skloňování chaotické a že se každé neurčité zájmeno v němčině skloňuje trochu jinak. Společně si projdeme jednotlivá neurčitá zájmena v němčině a vysvětlíme si jejich správné skloňování. Nakonec zjistíte, že to není tak složité, jak se může na první pohled zdát.

1. Neurčitá zájmena v němčině

Bavíme se o zájmenech, která nám ukazují blíže na neurčené nebo neznámé osoby a věci. Nechceme nebo neumíme je pojmenovat.

  • Wir fahren mit irgendwelchen Leuten. – Jedeme s nějakými lidmi.
    → jedeme s nějakými neznámými lidmi

2. MAN (neosobní zájmeno)

Tímto zájmenem označujeme souhrn více neznámých osob.
Sloveso, které následuje, stojí vždy ve 3. osobě jednotného čísla: Hier darf man rauchen. – Tady se smí kouřit.

Tvar man se používá pouze v 1. pádě, pro ostatní pády používáme tvary zájmena einer.

1. p.man
2. p.-
3. p.einem
4. p.einen

  • Das hört man selten. – To se slyší zřídka.
  • So etwas kann einen stören. – Něco takového může (někoho) rušit.

3. EINER, EINE, EIN(E)S (jeden, jedna, jedno; nějaký, nějaké, nějaké)

Pokud toto zájmeno stojí samostatně, označuje již zmíněnou osobu nebo věc. Slouží jako zástupce podstatného jména, které není vyjádřeno.
Při skloňování přebírá rodové koncovky:

1. p.einereineeins/eines
2. p.eineseinereines
3. p.einemeinereinem
4. p.eineneineeins/eines

  • Ist hier ein Arzt? Ja, da ist einer. – Je tu nějaký doktor? Ano, tady je.
  • Nur einer ist gekommen, die anderen sind zu Hause geblieben. – Přišel jen jeden, ostatní zůstali doma.

4. KEINER, KEINE, KEIN(E)S (žádný, žádná, žádné)

Pokud toto zájmeno stojí samostatně, přebírá při skloňování rodové koncovky jako zájmeno einer, eine, ein(e)s  → skloňujeme ho vždy jako člen určitý.

  • Keiner von uns weiß davon. – Nikdo z nás o tom neví.

Pokud toto zájmeno stojí ve spojení s podstatným jménem, skloňujeme ho v jednotném čísle jako člen neurčitý a v množném jako člen určitý.

  • Er hat kein Geld. – Nemá peníze.
  • Mach dir keine Sorgen! – Nedělej si starosti!

5. ALLES (všechno)

1. p.alles
2. p.-
3. p.allem
4. p.alles
  • Ich sage dir alles. – Řeknu ti všechno.

IRGENDEIN (nějaký), IRGENDWER (někdo), IRGENDWAS (něco), IRGENDWELCHER (nějaký, některý)

Tato zájmena se skloňují podle jejich základních slov ein, wer, was, welcher.

  • Habt ihr irgendwelche Fragen? – Máte nějaké otázky?
    → zájmena irgendwelche, irgendwas, irgendwer můžeme zejm. v mluvené řeči nahradit zájmeny welche, was, wer.
  • Habt ihr welche Fragen? – Máte nějaké otázky?
  • Ich will dir was sagen. – Chci ti něco říct.
  • Dort ist wer ins Wasser gesprungen. – Tam někdo skočil do vody.

6. Neurčitá zájmena, která se skloňují jako ČLEN URČITÝ

JEMAND (někdo), NIEMAND (nikdo)

Tato zájmena používáme pouze v jednotném čísle. Ve 3. a 4. pádu vidíme, že koncovky můžeme klidně vynechat. Pozor! Ve 2. pádě ale koncovka zůstává.

1. p.jemandniemand
2. p.jemand(e)sniemand(e)s
3. p.jemand(em)niemand(em)
4. p.jemand(en)niemand(en)

  • Ich will mit jemand(em) sprechen. – Chci s někým mluvit.

JEDER, JEDE, JEDES (každý, každá, každé)

Toto zájmeno používáme také pouze v jednotném čísle a skloňujeme ho jako člen určitý. V množném čísle má tvar alle.

  • Jeder Schüler muss kommen. – Každý žák musí přijít.

ALLE (všichni)

Zájmeno alle skloňujeme jako člen určitý, existuje pouze v množném čísle.

1. p.alle
2. p.aller
3. p.allen
4. p.alle

  • Alle Schüler müssen kommen. – Všichni žáci musí přijít.

ALL (všechen)

Toto zájmeno se v jednotném čísle skloňuje stejně jako určitý člen. Objevuje se hlavně s abstraktními podstatnými jmény a zpodstatnělými přídavnými jmény.
Výjimka! Ve středním a mužském rodě ve 2. pádu stojí koncovka –en.

  • Alles Gute! – Všechno nejlepší!
  • trotz aller Bemühung – přes veškerou snahu

MANCHER, MANCHE, MANCHES, MANCHE (mnohý, mnohá, mnohé, mnozí)

V množném i jednotném čísle skloňujeme toto zájmeno jako člen určitý.

  • Manche Wünsche sind nicht erreichbar. – Mnohá přání jsou nedosažitelná.

SÄMTLICH, SÄMTLICHE, SÄMTLICHES, SÄMTLICHE (veškerý, veškerá, veškeré, všichni)

V množném i jednotném čísle skloňujeme toto zájmeno jako člen určitý.

  • Ich habe sämtliches Material. – Mám veškerý materiál.

ANDERE (druzí, ostatní), EINIGE (někteří), EINZELNE (jednotliví), MEHRERE (více, několik), VIELE (mnozí, mnohé, mnoho), WENIGE (málo)

Všechna tato zájmena mají pouze množné číslo a skloňují se jako člen určitý v množném čísle.

1. p. viele Freunde
2. p. vieler Freunde
3. p. vielen Freunden
4. p. viele Freunde

  • mit einzelnen Problemen – s jednotlivými problémy
  • für andere Leute. – pro jiné lidi

7. Neurčitá zájmena, která jsou NESKLONNÁ

VIEL (mnoho), WENIG (málo), MEHR (víc)

Tyto tvary, které nemají koncovku, stojí s nepočitatelnými podstatnými jmény, jsou v jednotném čísle a bez členu.

  • Er hat viel Zeit. – Má hodně času.
  • Sie hat wenig Geld. – Má málo peněz.

ETWAS (něco)

  • Ich habe etwas gebracht. – Něco jsem přinesl.

NICHTS (nic)

  • Ich habe nichts gehört. – Já jsem nic neslyšel.

EIN BISSCHEN (trochu)

  • Ich esse ein bisschen Suppe. – Sním trochu polévky.

EIN PAAR (několik)

  • Er kommt in ein paar Minuten. – Přijde za několik minut.
  • Pozor! das (ein) Paar = pár (podstatné jméno)
    Sie sind ein schönes Paar. – Jsou pěkný pár.

8. Cvičení na neurčitá zájmena

Neurčitá zájmena jsme si společně prošli a vysvětlili a nyní je čas si v rámci krátkého cvičení vyzkoušet, zda jste všechno správně pochopili.

Žádné komentáře

Napište nám, jak se vám článek líbil, uděláte nám radost

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.