Přivlastňovací pád (Genitive Case)

    0
    211

    1 Přivlastňovací pád (Genitive Case)

    Pokud chceme v angličtině říci, že někomu něco patří, potřebujeme pro to tzv. přivlastňovací pád. Pojďme se společně podívat na to, jak se tvoří a jaké druhy přivlastňovacího pádu rozlišujeme. Nejedná se o složitou gramatiku, takže to pro vás bude bezpochyby hračka.

    Jak tvoříme přivlastňovací pád

    1. Něco patří člověku (životná podstatná jména)

    Když chceme vyjádřit, že něco patří lidem, přidáme pouze za podstatné jméno apostrof + s:
    ● Peter’s book – Petrova kniha
    ● Tom’s car – Tomovo auto
    ● Sara’s phone – Sářin telefon

    V případě, že je podstatné jméno v množném čísle končící na -s (students, parents), přidáváme už jen apostrof:
    ● Students ball – ples studentů
    ● Parents bedroom – ložnice rodičů

    2. Něco patří věci (neživotná podstatná jména)

    Chceme-li naopak sdělit, že něco patří věci (nebo přesněji neživotnému podstatnému jménu), potřebujeme předložku OF a frázi tvoříme v tomto pořadí: CO té dané věci patří + OF + daná VĚC, které to patří:
    ● The name of the book – jméno té knihy
    ● The roof of the car – střecha toho auta
    ● The colour of the T-shirt – barva toho trika
    Nezapomínejme na určitý člen. Pokud mluvíme o známé věci nebo o něčem, co bylo v minulosti zmíněno, je třeba před podstatné jméno umístit THE.

    Přivlastňovací pád můžeme tvořit několika způsoby, které záleží na typu podstatného jména.

    2 Dvojitý přivlastňovací pád (Double genitive)

    V některých případech, které si postupně v této podkapitole uvedeme, používáme tzv. dvojitý přivlastňovací pád. Dvojitý proto, že se v jedné frázi objevují dva typy přivlastnění: předložka OF + přivlastňovací pád (apostrof + s):

    ● A book of Tom’s – jedna z Tomových knih
    ● That idea of Brenda’s – ten nápad Brendy

    Kdy používáme dvojitý přivlastňovací pád

    1) První případ si vysvětlíme odpovědí na tuto otázku: Když v angličtině slyšíte následující dvě fráze, myslíte, že znamenají to samé?

    ● My friend
    ● A friend of mine

    I přesto, že se na první pohled může zdát, že je význam u obou frází stejný, není tomu tak:
    Peter’s friend bychom přeložili jako Petrův kamarád. Na mysli máme takového kamaráda, se kterým má Petr blízký vztah. Jedná se o užití klasického přivlastňovacího pádu, o kterém byla řeč v předchozí podkapitole.

    A friend of Peter’s by se přeložilo jako jeden z Petrova kamarádů. V tomto případě hovoříme o někom, s kým Petr nemá tak blízký vztah, ale řadí ho do větší skupiny svých kamarádů či známých. Zde se jedná o dvojitý přivlastňovací pád.

    2) Druhý případ: Dvojitý přivlastňovací pád dále užíváme s některými slovíčky, pro které klasický přivlastňovací pád není vhodný. Mezi tato slova patří například ukazovací a neurčitá zájmena:
    That book of Emma’s – ta kniha Emy (ukazovací zájmeno)
    o Nejde říci: That Emma’s book
    Some relatives of Jane‘s – nějací příbuzní Jane (neurčité zájmeno)
    o Nejde říci: Some Jane’s relatives

    3 Další typy přivlastňovacího pádu (other Types of Genitive)

    Skupinový přivlastňovací pád (Group genitive)

    Skupinový přivlastňovací pád používáme tehdy, když chceme vyjádřit, že jedna věc patří více osobám. V takovém případě se dává přivlastňovací pád (apostrof + s) až k poslednímu členovi dané skupiny:
    ● My grandmother and my grandfather’s dog – pes mé babičky a dědy (oba vlastní toho psa)
    ● In Adam and William’s house – V domě Adama a Williama (oba vlastní ten dům)

    Nepleťme si to s případy, kdy se skupinový přivlastňovací pád použít nedá:
    ● My dad’s and my mom’s birthdays are both in January – Narozeniny taťky i mamky jsou v lednu (každý má své vlastní narozeniny)

    Místní přivlastňovací pád (Local genitive)

    Místní přivlastňovací pád se používá v angličtině velice často. Pokud je z kontextu či obecně zřejmé, o jakém místě mluvíte, můžete ho v přivlastňovací frázi vynechat:
    ● I went to Peter’s (house) – šel jsem k Petrovi (domů)
    ● She was at the dentist’s (office) – byla u zubaře (v ordinaci)
    V češtině sice tuto frázi tvoříme jiným způsobem, ale také přímo nevyslovujeme místo, pokud je všem jasné. Ve větě „Šel jsem k Petrovi“ vyplývá ve většině případů z kontextu, že hovoříme o jeho domu. Ve větě „Byla u zubaře.“ nemusíme dodávat, že myslíme u zubaře v ordinaci – je to obecně známá věc.

    Nulový přivlastňovací pád (Zero genitive)

    V případě, že podstatné jméno končí na písmeno S, v přivlastňovacím pádu přidáme za slovo pouze apostrof. Nepleťme si toto pravidlo s užíváním přivlastňovacího pádu v množném čísle, o kterém jsme hovořili na začátku kapitoly. Zde se jedná o jednotná podstatná jména:
    ● Achilles‘ heel – Achillova pata
    ● Socrates‘ philosophy – Sokratova filosofie
    ● Burns‘ poems – básně Burnse

    Předchozí článekZájmena: Each other, One another
    Další článekInterpunkce (Punctuation)
    Vendula Novotná
    Vystudovala magisterské studium na pedagogické fakultě Karlovy Univerzity se specializací na anglický jazyk, hudební kulturu, pedagogiku a sociální pedagogiku. Má letité zkušenosti s výukou jazyka v ČR, USA, Indonésii a Německu. Pracuje jako metodička a koordinátorka jazykových kurzů ve společnosti OLINE learning, kde vede tým lektorů a podílí se na tvorbě jazykových kurzů pro více než 37 000 studentů. Vendula se řídí heslem: “Učení nás má bavit, protože pokud nás baví, co děláme, pak to má smysl".