Také se vám pletou časy v angličtině? Je nejvyšší čas na to vyzrát. Podívejte se na nejlepší porovnání anglických časů a už nikdy neváhejte, který z časů v dané chvíli použít.

1 Jaké jsou anglické časy a proč je musíme všechny používat?

Základní časy v angličtině se rozdělují podle toho, kdy se děj stal – máme tedy čas minulý, přítomný a budoucí. To zní jednoduše, no řekněte?

Všechny časy můžeme ještě rozdělit podle průběhovosti. Ta nám pomáhá například říci, že se něco stalo v minulosti, ale chceme zdůraznit, že to probíhalo – použijeme minulý čas průběhový. Jako příklad uveďme “Včera jsem si četl knížku”“I was reading a book yesterday” – neznamená to, že jsem ji přečetl, ale dáváme důraz na samotnou aktivitu, tedy čtení.

Největším strašákem u časů bývá jejich tzv. “perfektnost”. Je to hlavně z toho důvodu, že ji v českém jazyce nemáme. Pokud ale pochopíme, v čem spočívá, už ji budeme používat raz dva. Představte si například, že se nějaký děj stal v minulosti, probíhal po nějakou dobu, ale jeho výsledky vidíme tady a teď. Jaký čas bychom použili v češtině? Asi většinou minulý čas – například “Zlomil jsem si ruku a teď nemohu psát”. Právě v takovém případě v angličtině používáme předpřítomný čas “I have broken my arm so I can’t write now”. Nebo věta “Nikdy jsem nebyl v Londýn씓I have never been to London” – mluvíme sice o minulosti, ale platí to až do teď, tedy do přítomnosti.

2 Kdy se jaký čas používá, a jaká slova (předložky a příslovce) nám mohou napovědět, který použít?

PŘÍTOMNÝ ČAS

Přítomný čas pro nás tvoří úplný základ, rozhodně se bez něj v angličtině neobejdeme. Často na něj ale zapomínáme, naučíme se různé složité časy a vazby, a ve vyjádření jednoduché věty v přítomném čase hledáme zbytečné komplikace. Proto si pojďme shrnout, kdy použít přítomný čas a nedělejme v tom už nikdy žádné chyby.

Přítomný čas prostý je naprosto klíčový, používá se v mnoha různých situacích či významech. Slouží k vyjádření:

  • koníčků, postojů nebo zvykůHraji na klavír (I play the piano), Jsem kuřák (I smoke)
  • aktivit, které se pravidelně opakujíKaždý víkend jedeme na výlet (We go on a trip every weekend).
  • obecné pravdySníh je bílý (The snow is white)
  • něčeho, co se děje po dlouhou dobuPracuji jako řidič (I work as a driver).
  • vlastností nebo dovedností, jak něco umíme nebo neumíme udělat – Lyžuješ velmi dobře (You ski really well).
  • jízdních řádů, protože dodržují stále stejný čas, je to vlastně taková opakovaná činnost nebo obecná pravda – Vlak odjíždí ve 3 hodiny (The train leaves at 3 p.m.).

Pokud si nevíme rady, pomohou nám slova, která se s přítomným časem pojí. Když je ve větě uvidíme, mohou nás nasměrovat na to, jaký čas použít. A jaká slova se pojí s přítomným časem?

  • OFTEN (často) vyjadřuje obecnou pravdu nebo časté opakování – Často chodím pozdě (I often come late).
  • NEVER (nikdy) znamená, že se něco nikdy nestalo nebo se neděje – Po obědě nikdy nepiji kávu (I never drink coffee after lunch).
  • EVERY (každý) používáme k vyjádření opakované činnosti – Každý víkend hraji
    tenis (I play tennis every weekend).
  • další slovíčka, která se pojí s přítomným časem jsou USUALLY (obvykle), SOMETIMES (někdy) nebo ALWAYS (vždy).

Přítomný čas průběhový
Přítomný čas můžeme vyjádřit také v průběhovém tvaru pokud chceme říci:

  • že se právě teď něco dějePracuji (I am working).
  • použijeme ho také ve chvíli, kdy mluvíme o budoucnosti, u které jsme si jisti, že nastane. Je například hodně blízko a vše je naplánované – Zítra odjíždím do Londýna (I am leaving for London tomorrow).

O tom, že máme použít přítomný čas průběhový nám napoví například:

  • slova spojená s tímto okamžikem NOW (teď) nebo AT THE MOMENT (teď) – Právě tančí (She is dancing at the moment).
  • pokud mluvíme o plánované budoucnosti mohou to být slova TOMORROW (zítra), THE DAY AFTER TOMORROW (pozítří), NEXT WEEK (příští týden),…

Rozdíl mezi přítomným časem prostým a průběhovým
To bychom měli shrnutí prvních časů, přítomného času prostého a průběhového. Důležité je pamatovat si, že u přítomného času prostého se jedná především o opakující se činnosti, obecné pravdy či jízdní řády. Průběhový čas zase používáme ve chvíli, kdy se něco děje právě teď nebo v blízké budoucnosti a je to pečlivě naplánované.

I play football. (Hrávám fotbal). x I am playing football. (Hraji fotbal).

V první větě se jedná o opakovanou činnost. Takové věty bývají často doplněny o časová příslovce, např. I play football every Sunday. (Hrávám fotbal každou neděli). Druhá věta popisuje činnost, která se odehrává právě teď, v tento moment.

Už víte, jak rozlišit přítomný čas prostý a průběhový? Zkuste si zdarma ukázkové cvičení z programu Onlinejazyky a otestujte si své znalosti z přítomného času.

Pokud si chcete zopakovat více o přítomném čase a zjistit, jak se jednotlivé věty tvoří, podívejte se na podrobnější článek k tomuto tématu.

MINULÝ ČAS

Je na čase podívat se do minulosti. Kdy máme použít minulý čas prostý, a kdy jeho průběh?
Minulý čas prostý používáme pro děje:

  • které se staly v minulosti, a také v minulosti skončilyVčera jsem hrál tenis (I played tennis yesterday)
  • které se pravidelně v minulosti opakovalyKdyž jsem byl malý, hrál jsem na klavír (When I was young, I played the piano).

K tomu, abychom určili, že máme použít právě minulý čas prostý, nám pomohou slovíčka, která se s tímto časem často spojují. Mezi ně patří:

  • YESTERDAY (včera) – Včera jsem hrál golf (I played golf yesterday).
    v podstatě jakýkoliv časový údaj spojený se slovem LAST (minulý), např.
  • LAST WEEK (minulý týden) nebo LAST YEAR (minulý rok) – Minulý rok jsem navštívil Skotsko (I visited Scotland last year).
  • AGO (před) – Před dvěma dny jsem ztratil klíče (Two days ago I lost my keys).

Pokud si nejste jistí, jak se minulý čas prostý tvoří, podívejte se na podrobný článek, kde vám vše jednoduše vysvětlíme.

Minulý čas průběhový
U minulého času průběhového je klíčový důraz na průběh, chceme zdůraznit, že se něco určitou dobu dělo a ne, že se to jen stalo. Používá se ve třech základních situacích:

  • k vyjádření nějaké aktivity v minulosti, která se stala v určitý okamžik, který můžeme určit časemVčera v 5 hodin jsem hrál na klavír (I was playing the piano yesterday at 5 p.m.),
  • daná aktivita může být určena jiným dějemKdyž zazvonil telefon, sprchovala jsem se (When the phone rang I was having a shower).
  • v případech, kdy mluvíme o dvou dějích, které probíhaly zároveňHrála jsem na klavír zatímco moje mamka pracovala na zahradě (I was playing the piano when my mom was working on the garden).

Stejně jako v minulém čase prostém, i tady nám pomáhají různá slova rozpoznat, že máme použít právě minulý čas průběhový. Jsou to:

  • 5 p.m. (5 hodin odpoledne), YESTERDAY EVENING (včera večer) a další konkrétní určení času – Včera večer jsem pracoval (I was working yesterday evening).
  • FROM – TO (od – do), BETWEEN (mezi) – Včera mezi sedmou a osmou jsem hrál na klavír (I was playing piano from 7 to 8 yesterday).
  • WHEN (když), WHILE (zatímco), AND (a) používáme u dvou dějů, které probíhají zároveň – Zatímco jsem pracovala, Jack vařil oběd (I was working while Jack was cooking lunch).

Teď už víme, kdy použít minulý čas průběhový, pokud si nejste jisti s tím, jak vytvořit samotnou větu v tomto čase, podívejte se na podrobnější článek.

Minulost se zdá být jednoduchá, co říkáte?
Pojďme si tedy zopakovat, jaký je
rozdíl mezi minulým časem prostým a průběhovým.
Nejpodstatnějším rozdílem je to, že v případě minulého času prostého, klademe důraz na to, že se prostě něco stalo. U času průběhové se naopak zaměřujeme na činnost, která nějakou dobu trvala.

I cleaned the bathroom. (Uklidila jsem koupelnu.)
x
I was cleaning the bathroom. (Uklízela jsem koupelnu.)

V první větě pouze konstatuji, že jsem uklidila koupelnu, v druhé je důraz na trvání té činnosti.

Předtím než se posuneme dál, k času předminulému, pojďme si krátkým videem vypůjčeným z programu Onlinejazyky shrnout a zopakovat použití a tvoření přítomného a minulého času.

PŘEDMINULÝ ČAS

Věděli jste že minulost můžeme vyjádřit ještě časem předminulým?
Pojďme se v rychlosti ještě podívat na čas předminulý, který se, jak název napovídá, týká minulosti. A s časem minulým je také pevně spjat. Předminulý čas se totiž používá, když hovoříme o něčem, co se přihodilo ještě před určitým bodem v minulosti. Je to v podstatě taková minulost na druhou.

Předminulý čas prostý se používá, v případě, kdy mluvíme o něčem, co se odehrálo před určitým bodem v minulosti John byl spálený od slunce, protože zapomněl použít opalovací krém (John was sunburnt because he had forgotten to use sunscreen). – Ještě předtím než se John spálil od slunce, což se odehrálo v minulosti, tak zapomněl použít opalovací krém – proto se v druhé části věty použije čas předminulý prostý.

Slovíčka, která nám pomohou při určování předminulého času jsou například:

  • AFTER (po, potom) – Potom co docvičila, osprchovala se (After she had finished exercising, she took a shower).
  • BECAUSE (protože) – Tu práci jsem nedostal, protože jsem byl na pohovoru nepříjemný (I didn’t get the job because I had been rude during the interview).

Další pomocná slovíčka a ukázkové věty naleznete v tomto článku.

Stejně jako časy předešlé i předminulý čas má průběhový tvar, který klade důraz na trvání určitého děje či činnosti. Předminulý čas průběhový se používá například když:

  • něco probíhalo určitou dobu před nějakým bodem v minulostiByla jsem vyčerpána po tom, co jsem tři hodiny pracovala na své eseji (I was exhausted after I had been working on my essay for three hours). – Vyčerpána jsem byla v minulosti, protože jsem ještě předtím pracovala na eseji.
  • stav, který nastal v minulosti, byl způsoben dějem, který určitou dobu trvalZkoušku složil úspěšně, protože celou noc studoval (He passed the exam because he had been studying all night). – Celou noc studoval ještě předtím, než složil zkoušku.

Rozdíl mezi předminulým časem prostým a průběhovým
Rozdíl spočívá v tom, že čas předminulý prostý se soustředí na nějakou jednorázovou událost, která se odehrála v minulosti. Předminulý čas průběhový zase popisuje činnosti nebo děje, které nějakou dobu v minulosti probíhaly.

I knew all the answers because I had read the book.
(Znal jsem všechny odpovědi, protože jsem četl tu knihu).
x
I knew all the answers because I had been reading the book last night.
(Znal jsem všechny odpovědi, protože jsem tu knihu četl včera večer).

Z první věty vyčteme, že mluvčí knihu přečetl někdy v minulosti, z druhé je jasné, že knihu četl určitou dobu včera večer.

Další příklady použití předminulého času a také způsob tvoření vět najdete zde

Jste si jistí svými znalostmi minulého i předminulého času? Tak proč si je neotestovat v dalším cvičení z programu Onlinejazyky?

PŘEDPŘÍTOMMNÝ ČAS

Co je mezi minulostí a přítomností? Přeci předpřítomný čas. I když ho v českém jazyce nepoužíváme, ukažme si, že to není tak těžké. Jak na něj a jak ho odlišit od minulého a přítomného?

A teď bychom se podívali na toho výše zmíněného strašáka – čas předpřítomný. V češtině čas předpřítomný neexistuje a studenti často nesprávně používají čas minulý. Je tedy nutné se tyto dva časy naučit rozlišovat. Nejjednodušší je zapamatovat si, že čas minulý je spojen s konkrétním časovým údajem v minulostiTu knihu jsem dočetla minulý týden. (I finished the book last week).

Předpřítomný čas prostý, ač se často týká minulosti, tak se vztahuje k přítomnosti, tedy to, co se událo v minulosti, má nějaký dopad v přítomnosti – Nedávno jsem založil kapelu. (I have recently started a band.) – kapelu jsem založil v minulosti, ale výsledek se promítá do přítomnosti.
Pokud se vám to zdá matoucí, jsou tři základní situace, kdy se čas předpřítomný prostý používá:

  • čas, o kterém mluvíme, ještě pokračujeDnes jsem byl v kině (I have been to cinema today). – dnešek ještě neskončil.
  • časový údaj není vůbec zmíněnČetl jsi tu knihu? (Have you read the book?)
  • použití času ve spojení se slovy EVER nebo NEVER Nikdy jsem neviděl film Titanic. (I have never seen the movie Titanic.)

Jistě jste si všimli, že české překlady jsou v minulém čase. Jaký je tedy rozdíl mezi minulým časem prostým a předpřítomným časem prostým? Je to vlastně docela jednoduché:

I finished the book. (Dočetl jsem tu knihu.) x I have finished the book. (Dočetl jsem tu knihu).

Překlad je naprosto stejný a oba dva časy popisují situaci, která už je ukončena, ale rozdíl mezi nimi přeci jen je. První věta naznačuje, že děj byl ukončen v nějaký konkrétní čas v minulosti. Věta v čase minulém prostém také bývá často o takový údaj doplněna, např. I finished the book last Saturday (Tu knihu jsem dočetl minulou sobotu). V druhé větě se také jedná o děj ukončený v minulosti, ale narozdíl od první věty, čas jeho ukončení neznáme, prostě se to stalo někdy v minulosti. Jednoduchou pomůckou pro rozlišení času minulého prostého a předpřítomného prostého tedy je, že známe-li čas ukončení děje použijeme čas minulý prostý, pokud čas neznáme, používáme čas předpřítomný prostý.

A jaká slovíčka nám mohou pomoci při určování předpřítomného času? Jsou to především časová příslovce, jako například:

  • JUST (právě) použijeme pokud se událost právě stala – Právě jsem shlédl ten film. (I have just seen the movie.)
  • ALREADY (už) používáme pokud se něco stane dříve než jsme čekali – Už jsem ten film viděl (I have already seen the movie).
  • RECENTLY (nedávno) použijeme pokud od události neuběhlo moc času – Nedávno jsem viděl ten film (I have recently seen the movie).
  • SINCE (od) – doba, od které se něco odehrává- Ten film jsem neviděl od mého dětství (I have not seen the movie since my childhood).

Další slovíčka, která nám napoví a také podrobnější přehled použití předpřítomného času prostého naleznete v tomto článku.

Předpřítomný čas průběhový
Jak název napovídá, opět nám jde o průběh, o něco, co trvá. Existuje několik případů, ve kterých se čas předpřítomný průběhový používá:

  • činnost, která začala v minulosti, ale pokračuje do přítomnostiAngličtinu studuji pět let (I have been studying English for five years) – studovat jsem začal v minulosti, ale studuji stále.
  • zaměřujeme se na samotnou činnost, nikoliv na její výsledekUž dvě hodiny hraje na klavír (He has been playing the piano for two hours) – děj ještě není ukončený, stále hraje na klavír.
  • situace, kdy současný stav vychází z činnosti prováděné v minulostiTa místnost je prázdná, protože ji maloval (The room is empty because he has been painting it).

Předpřítomný čas prostý, je v češtině často překládán do minulého času. Čas předpřítomný průběhový je naopak většinou přeložený jako čas přítomný (viz bod 1. a 2.) Jaký je mezi nimi tedy rozdíl?

  • I have been studying English for five years (Angličtinu studuji pět let). x I am studying English (Studuji angličtinu).
  • He has been playing the piano for two hours (Dvě hodiny hraje na klavír). x He is playing the piano (Hraje na klavír).

V obou případech je překlad téměř identický, čas předpřítomný však klade důraz na to, že se jedná o činnost započatou v minulosti a také na délku jejího trvání, proto je často doplněn o nějaký časový údaj.

Pokud je vám použití předpřítomného času pořád trochu nejasné, v tomto videu se můžete podívat na konkrétní ukázky jeho použití ve filmech a seriálech.

Rozdíl mezi předpřítomným časem prostým a průběhovým
Základním rozdílem mezi nimi je to, že čas prostý klade důraz na výsledek, zatímco čas průběhový na činnost.

He has written a book (Napsal knihu).
x
He has been writing a book for two years (Dva roky píše knihu).

V první větě už došlo k ukončení činnosti a zaměřuje se na výsledek, kniha už je napsána. V druhé větě je důraz kladen na samotnou činnost, která není ukončena – kniha ještě není napsána, zaměřujeme se na samotný akt psaní.

A kdyby vás lákalo větu “Napsal knihu.“ přeložit jako “He wrote a book.”, připomeňme si pomůcku, že minulý čas prostý používáme, pokud známe konkrétní čas ukončení činnosti. V tomto případě však takový údaj neznáme, použijeme tedy předpřítomný čas prostý.
Rozlišení předpřítomného a minulého času může být někdy docela oříšek. Otestujte si, jak to jde Vám v následujícím cvičení.

Jistě jste si všimli, že při používání předpřítomného času používáme slovíčko HAVE. Toto slovo můžete znát ve významu mít nebo vlastnit. V tomto případě se však jedná o takzvané sloveso pomocné a nenese tedy žádný lexikální význam. Pokud byste se chtěli dozvědět více o tvorbě vět s předpřítomným časem nebo si přečíst podrobnější výklad, podívejte se na tento článek.

Z předpřítomného času už nás nic nového nečeká, můžeme se tedy rovnou vrhnout na další cvičení z programu Onlinejazyky, které se zaměřuje na rozlišení času přítomného a předpřítomného.

BUDOUCÍ ČAS

Už víme, jak používat věty v minulém a přítomném čase, dokonce už známe perfektně předpřítomný čas. Chybí nám budoucnost, tak pojďme na ni! Kdy a jak se používá budoucí čas?

Budoucí čas můžeme vyjádřit hned několika způsoby.
Budoucí čas prostý využívá slovíčko WILL a je jedním z nejběžnějších vyjádření budoucnosti. Používá se v následujících situacích:

  • momentální rozhodnutí, právě teď jsme se o něčem rozhodli – Uvařím později, teď nemám hlad (I will cook later, I am not hungry now).
  • pokud je v budoucnosti něco pravděpodobné nebo možnéPravděpodobně tu zkoušku nedám (I will probably fail the exam).
  • při objednáváníDám si zelený čaj (I will have green tea).
  • při slibováníSlibuji, že tu knihu zítra přinesu (I promise I will bring the book tomorrow).
  • při vyhrožováníUblížím ti (I will hurt you).
  • při varováníNeuspěješ, pokud se nebudeš učit. (You will fail if you don’t study).

Mezi slovíčka, která nám budoucí čas prostý pomohou identifikovat patří:

  • MAYBE (možná) – Možná přijdu později (Maybe I will come later).
  • PROBABLY (pravděpodobně) – Pravděpodobně zítra odjede (He will probably leave tomorrow).
  • I THINK (myslím) – Myslím, že to zkusí (I think she will try it).

Další často používanou vazbou k vyjádření budoucího času je BE GOING TO. Ta se do češtiny překládá jako “chystat se” a používá se ve dvou základních situacích:

  • pokud máme něco naplánovanéPlánuje bydlet v New Yorku (He is going to live in New York).
  • pokud něco předvídámeOn to okno rozbije (He is going to break the window).

Od budoucího času prostého se tedy liší v tom, že nejde o momentální rozhodnutí, ale o něco, co máme předem promyšlené a naplánované. Také nejde pouze o naše domněnky, ale o něco, co předvídáme na základě nějakého důkazu.

Jak už je zmíněno výše i přítomný čas průběhový je možné použít k vyjádření budoucnosti. K vyjádření budoucnosti se však používá pouze v jednom jediném případě, a to pokud mluvíme o budoucnosti, kterou jsme si jistí na sto procent. Například vím jistě, že zítra odjíždím – Zítra odlétám do Švýcarska (I am flying to Switzerland tomorrow).

A stejně jako všechny předešlé časy i čas budoucí má svůj průběhový tvar. Budoucí čas průběhový se používá například když:

  • klademe důraz na to, jak dlouho se něco bude dítTen test budeme psát tři hodiny (We will be writing the test for three hours).
  • mluvíme o něčem, co bude v budoucnosti probíhatZítra touto dobou budu hrát v divadle (This time tomorrow I will be performing in a theatre).

Slovní spojení, které se často vyskytuje s budoucím časem průběhovým je THIS TIME a nějaké časové určení budoucnosti, například THIS TIME TOMORROW (zítra touto dobou), THIS TIME NEXT MONTH (za měsíc touto dobou),…

Pojďme si to rychle shrnout:
Budoucí čas se dá vyjádřit několika různými způsoby. Pokud jsme se právě o něčem rozhodli, použijeme budoucí čas prostý a slovo WILL, pokud máme něco promyšlené a naplánované použijeme vazbu BE GOING TO. Když na 100% víme, že se v budoucnosti něco stane, používáme přítomný čas průběhový a budoucí čas průběhový použijeme, když zdůrazňujeme trvání nějaké činnosti, která se odehraje v budoucnosti.

Pokud si chcete přečíst něco více o budoucím čase nebo se podívat na způsob tvoření vět, pak určitě pokračujte na tento podrobnější článek.

PŘEDBUDOUCÍ ČAS

A máme tu poslední perličku na našem pomyslném časovém dortu. Ale pokud už umíme všechno ostatní, tak proč nezaperlit i předbudoucím časem. Kdy se používá předbudoucí čas a kdy jeho průběhový tvar?
Předbudoucí čas je pro češtinu opět čas neznámý a v angličtině se používá jen v několika málo situacích. Tak se na ně pojďme podívat.

Předbudoucí čas prostý se používá, když mluvíme o něčem, co v určitou dobu v budoucnosti dokončíme nebo co bude dokončeno. Například vím, že zítra už budu mít dodělanou práci – Zítra v pět hodin budu mít práci dokončenou (I will have finished my work by five o’clock tomorrow).
Klíčové slovíčko pojící se předbudoucím časem je předložka BY dohromady s nějakým časovým údajem nebo nějakou událostí – Až se vrátíš, budu mít ten film dokoukaný (I will have watched the movie by the time you arrive).

Předbudoucí čas průběhový používáme když se zaměřujeme na něco, co bude určitou dobu trvat v určitý okamžik v budoucnosti – Za patnáct minut to budou tři hodiny, co uklízím (In fifteen minutes I will have been cleaning for three hours).

Jaký je rozdíl mezi předbudoucím časem prostým a průběhovým?
Předbudoucí čas prostý zdůrazňuje výsledek určité činnosti, zatímco čas průběhový se zaměřuje na trvání určité činnosti.

I will have read the book by Monday
(V pondělí budu mít tu knihu dočtenou).
x
In 10 minutes I will have been reading the book for 2 hours
(Za 10 minut budu číst už dvě hodiny).

V první větě tedy klademe důraz na výsledek, kniha už bude dočtena, činnost bude dokončena. V druhé větě zdůrazňujeme samotnou činnost, která bude už určitou dobu trvat.

Podrobnější výklad či informace o tvorbě předbudoucího času si můžete přečíst v tomto článku.

Teď už znáte všechny formy vyjádření budoucího času. Tak si je pojďte všechny dohromady procvičit v následujícím cvičení z programu Onlinejazyky.

3 Srovnání všech anglických časů pomocí jedné věty

Pamatujete si vše, co jsme spolu prošli? Pojďme si to zopakovat a trochu otestovat.
Podívejte se na unikátní srovnání jedné věty ve všech časech, kde uvidíte rozdíl v použití hned na první pohled.

I write a letter. Píšu dopis.

  • přítomný čas prostý použijeme, protože se jedná o činnost, která se pravidelně opakuje, větu bychom mohli doplnit například o slovní spojení “every morning” – I write a letter every morning (Každé ráno píšu dopis).

I am writing a letter. Píšu dopis.

  • přítomný čas průběhový používáme, když mluvíme o činnosti, která se odehrává právě teď, v tento moment, v takové větě často použijeme například “at the moment” – I am writing a letter at the moment (Právě teď píšu dopis).

I wrote a letter. Napsal jsem dopis.

  • minulý čas prostý v této větě použijeme, protože se jedná o děj ukončený v minulosti v čase, který známe, např. včera večer – I wrote a letter yesterday evening (Dopis jsem napsal včera večer).

I was writing a letter. Psal jsem dopis.

  • minulý čas průběhový v této větě znamená, že se jedná o děj ukončený v minulosti, který určitou dobu trval, např. včera tři hodiny – I was writing a letter for three hours yesterday (Včera jsem tři hodiny psal dopis).

I have written a letter. Napsal jsem dopis.

  • předpřítomný čas prostý použijeme, protože neznáme čas ukončení dané činnosti a také klademe důraz na efekt, který daná činnost má na přítomnost, v tomto případě, že dopis je napsán.

I have been writing a letter. Píšu dopis.

  • předpřítomný čas průběhový v této větě použijeme, protože se jedná o činnost, kterou jsme započali v minulosti, nicméně stále trvá i v přítomnosti, často obsahuje slovíčka jako například “for two hours” – I have been writing a letter for two hours. (Dopis píšu dvě hodiny).

I will write a letter. Napíšu dopis.

  • budoucí čas prostý v této větě použijeme, protože jsme se o napsání dopisu rozhodli právě teď

I am going to write a letter. Chystám se napsat dopis.

  • vazba be going to znamená, že napsání dopisu máme do budoucnosti v plánu, věta by mohla být doplněna např. o slovíčko “tomorrow” – I am going to write a letter tomorrow (Chystám se dopis napsat zítra).

I am writing a letter tomorrow. Napíšu dopis zítra.

  • přítomný čas průběhový v takovéto větě musí být doplněn o nějaký budoucí časový údaj, aby bylo jasné, že se jedná o budoucnost, nikoliv přítomnost. No a jeho použití značí, že o napsání dopisu jsme už pevně rozhodnuti a na 100% ho zítra napíšeme.

I will be writing a letter. Budu psát dopis.

  • budoucí čas průběhový v této větě použijeme abychom zdůraznili, že dopis budeme psát nějakou dobu, například půl hodiny – I will be writing a letter for half an hour (Dopis budu psát půl hodiny).

I will have written a letter. (Dopis budu mít napsaný).

  • předbudoucí čas prostý znamená, že činnost budu mít ukončenou v určitý okamžik v budoucnosti, v takových větách proto nechybí předložka “by” a daný časový údaj – I will have written a letter by Monday (V pondělí budu mít dopis napsaný).

In ten minutes I will have been writing a letter for two hours. Za deset minut to budou dvě hodiny, co píšu dopis.

  • předbudoucí čas průběhovýzdůrazňuje dobu trvání činnosti, která nastane v určitý okamžik v budoucnosti, v tomto případě za deset minut. Věta v předbudoucím průběhovém čase se bez takových časových údajů neobejde.

To bylo ale shrnutí! Věříme, že teď vám je už vše jasné a budete používat časy jako o závod.
Pokud byste si chtěli ještě podrobněji zopakovat jednotlivé časy, podívejte se na podrobné články k nim, které najdete u nás na webu:

Přítomný čas prostý a průběhový
Minulý čas prostý a průběhový
Předminulý čas
Předpřítomný čas
Budoucí čas
Předbudoucí čas

Předchozí článekGramatické jevy použité ve stejných situacích s různými dopady
Vendula Novotná
Vystudovala magisterské studium na pedagogické fakultě Karlovy Univerzity se specializací na anglický jazyk, hudební kulturu, pedagogiku a sociální pedagogiku. Má letité zkušenosti s výukou jazyka v ČR, USA, Indonésii a Německu. Pracuje jako metodička a koordinátorka jazykových kurzů ve společnosti OLINE learning, kde vede tým lektorů a podílí se na tvorbě jazykových kurzů pro více než 37 000 studentů. Vendula se řídí heslem: “Učení nás má bavit, protože pokud nás baví, co děláme, pak to má smysl".